Tonoucí se stébla chytá ... nebo ne?

12.08.2018

Češi se topí nejen doma, ale také v zahraničí. Každý rok utonou nikoliv desítky, ale až stovky lidí. V devadesátých letech kolem tří stovek ročně, nyní stále ke dvěma stům. Mnoho tonoucích není vůbec zachraňováno, protože se jich nikdo nevšimne.

Známá je příhoda o kapitánovi malé rekreační lodi, který uprostřed zábavy na palubě skočil z paluby zcela oblečený do moře. Ze všech sil plaval k páru, který byl mezi zakotvenou lodí a pláží. "Myslí si, že se topíš," řekl manžel své ženě. Cákali na sebe a ona hodně křičela, ale nyní již jenom stáli na písčitém dně až po krk ve vodě. "Jsme v pohodě!" zakřičel manžel a máváním se snažil kapitána zastavit. "Uhněte!" vyštěkl kapitán, zatímco proplaval mezi překvapenými majiteli. Tři metry přímo za nimi se topila jejich devítiletá dcerka. Rodiče neměli ani tušení.

Je to možné? Je. Skutečně tonoucí většinou není násilnický, necáká, nemává ani nevolá o pomoc. Mávání, cákání a křičení, které bychom při tonutí hledali, a které tak dobře známe z televize, je v reálném světě velmi vzácné. Tonoucí vůbec nevypadá, jako když se topí - Doktor Pia v článku zveřejněném v časopise Pobřežní stráže Na scéně popsal instinktivní reakci na tonutí takto:

  • Až na vzácné výjimky nejsou topící se lidé fyziologicky schopni volat o pomoc. Dýchací systém je určený pro dýchání. Řeč je druhořadou funkcí. Člověk musí dýchat, aby mohl mluvit.
  • Ústa topících se lidí se střídavě noří pod vodní hladinu a znovuobjevují se nad vodní hladinou. Nad hladinou ale nejsou dost dlouho na to, aby tonoucí lidé vydechli, nadechli se a zavolali o pomoc. Když mají ústa nad hladinou, rychle vydechují a nadechují se, protože se jejich ústa vzápětí začínají opět potápět pod hladinu.
  • Topící se lidé nemohou mávat rukama o pomoc. Instinktivně přirozená reakce je nutí rozpažit a rukama tlačit proti vodní hladině. Šlapání vody a tlačení rukama jim umožňuje vyzvednout jejich ústa z vody k nadechnutí.
  • Během Instinktivní reakce na tonutí nemohou topící se lidé svobodně ovládat pohyby svých rukou. Topící se lidé, zápasící o život na hladině vody, nemohou snadno zastavit tonutí a vykonávat činnosti jako mávání o pomoc, pohybovat se směrem k zachránci, často nemohou dosáhnout na záchrannou výbavu.
  • Od začátku do konce Instinktivní reakce na tonutí zůstávají lidská těla ve vodě ve svislé poloze, bez známek efektivního horizontálního pohybu. Pokud nejsou zachránění skutečně topící se lidé vydrží na vodní hladině obvykle do 60 sekund, než se ponoří.

To ale neznamená, že člověk, který křičí o pomoc a máchá kolem sebe, není ve vážných problémech! Takový plavec prožívá "vodní úzkost" nebo má vážný fyzický problém, nebo cítí, že mu docházejí síly. Vodní úzkost se neobjevuje vždy před instinktivní reakcí na topení a netrvá dlouho - ale na rozdíl od opravdového tonutí ale tyto oběti stále mohou být nápomocny při své záchraně. Mohou se chytit záchranného lana, kruhů atd. Takovým plavcům je třeba pomoci dřív, než začnou skutečně tonout. V této fázi může být zachraňovaný panický a nebezpečný pro zachránce - pokud není schopen spolupracovat, musí zachránce dělat vše co může, ale myslet především na svůj život.


Pozorujete-li osoby ve vodě, věnujte pozornost těmto dalším příznakům tonutí:

  • Zakloněná hlava s otevřenými ústy
  • Skleněné a "prázdné" oči
  • Zavřené oči
  • Vlasy přes čelo nebo přes oči
  • Rychlé dýchání, nebo lapání po dechu
  • Snaha plavat určitým směrem, ale bez jakéhokoliv úspěchu
  • Snaha přetočit se na záda
  • Pohyby "lezení po žebříku"
  • Neschopnost dostat se z vody přes blízkost záchranných pomůcek

Pokud tedy na dovolené některý z členů vaší posádky přepadne přes palubu lodi a všechno se zdá jako legrace, nebuďte si tak jistí. Někdy je nejčastějším příznakem toho, že se někdo topí, že vůbec nevypadá, jako když se topí. Může vypadat, jako když jenom šlape vodu a dívá se nahoru na palubu.

Jak se tedy ujistit, že je vše v pořádku? Zeptejte se jich "Jste v pořádku?" Pokud vám vůbec dokáží odpovědět, potom pravděpodobně v pořádku jsou. Pokud vám vrátí pouze prázdný pohled, můžete mít méně než 30 vteřin, abyste se k nim dostali.

Doporučení pro rodiče s dětmi: Je fajn, když děti hrající si ve vodě dělají hluk, mávají rukama, dělají "blbosti". Když ztichnou, zavolejte na ně. Pokud nedostanete okamžitou odpověď, musíte se k nim dostat a zjistit, jestli jsou opravdu v pohodě.

Pokud dostanete tonoucího z vody, nesmíte zapomenout na první pomoc, zejména život zachraňující úkony a případně přivolání odborné zdravotnické pomoci. Pokud záchranu nestihnete a tonoucí se dostane pod vodu, jde skutečně o sekundy. Naděje na záchranu dramaticky klesá s každou půlminutou.

Na závěr několik doporučení pro zachránce podle Libuše Terezie Vojtkové a Pavla Bludského:

  • Pamatujte vždy na svou bezpečnost, máte-li možnost cokoli do vody hodit, udělejte to (například plovací kruh, balón, který upustíte a zavážete na provaz, svázané oblečení do dlouhého provazu, nafukovací matrace, dlouhá větev...).
  • Musíte-li do vody skočit, vezměte si záchranné pomůcky s sebou, zujte si boty (jako pomůcka vystačí prázdná 1,5 l PET lahev - unese až sedmdesát kilo).
  • Do vody skákejte po nohách, které mírně rozkročíte (zabráníte tak nejen případnému poranění hlavy při skoku do neznámé vody, ale hlavně neztratíte vizuální kontakt s tonoucím - při tomto skoku se vám nepotopí hlava).
  • Před skokem do vody VŽDY zburcujte okolí. Zajistěte si, aby někdo volal záchranáře a někdo jistil Vás.
  • Připlavte zhruba 2m od tonoucího - pokud máte záchranné pomůcky a tonoucí vnímá, podejte mu je, pokud nemáte, počkejte, dokud tonoucímu nedojdou síly, teprve poté se k němu přibližte. K aktivnímu tonoucímu se přibližujte zezadu.
  • Jestliže tonoucí plave na hladině, nehýbe se, otočte jej za ruku na záda, dlaněmi chytněte hlavu a vytáhněte ke břehu. Není to jednoduché - pokud nevíte jak, prostě ho z té vody nějak vyrvěte. Nechte ale vodu, aby Vám pomáhala.
  • Máte-li loďku, snažte se resuscitovat hned po vytažení do loďky. Musíte dávat pozor, abyste loďku nepřevrátili - pokud si nejste jisti, možná bude lepší vytáhnout postiženého přes záď (po bezpečném zastavení vrtule).
  • Po vytažení z vody zahajte neodkladnou resuscitaci ihned poté, co jste zjistili zástavu dechu. V tomto případě resuscitujete s pěti úvodními vdechy a frekvencí 30:2
  • Pokud obnovíte dýchání, uložte tonoucího do příjezdu sanitky do zotavovací polohy

Pokud někam jedete se skupinou, nebo dokonce s dětmi a plánujte aktivity mimo pláže s plavčíky, určitě doporučujeme vybavit se záchranným plovákem se šňůrou, záchranným plovoucím lanem nebo obdobnými vymoženostmi. Jednomu z Vás byste měli dopřát kurz první pomoci. Nestojí to mnoho a může Vám to zachránit život. Nechceme tady dělat reklamu, ale když si vyhledáte "rescue line", pochopíte, že je to opravdu užitečný vynález - hlavně na loď.

Využit byl článek Drowning Doesn't Look Like Drowning na webu Soudings v překladu Martina Pilného na pina.cz, statistika Vodní záchranné služby, článek Libuše Terezie Vojtové na webu ZP MV ČR a prezentace Pavla Bludského na akci společnosti Solidita.